Kdysi jsem dělal admina na Gamepark.cz u Call Of Duty 1. Kdo tu dobu zažil, ví, že to nebylo jen o hraní. Řešily se klany, spory mezi hráči, stížnosti a samozřejmě i cheateři. A právě na ty jsem si za ty roky udělal celkem jasný názor.
Cheateři podle mě nejsou všichni stejní. V zásadě bych je rozdělil do tří skupin.
První typ je úplně jednoduchý. Hráč, který to prostě neumí a ani se to nechce učit. Místo toho zapne cheat a tím to pro něj končí. Nejde mu o zlepšení, jde mu jen o to, aby měl výhodu. Takový hráč ví, že by normálně neměl šanci, a cheat je pro něj jediná cesta.
Druhý typ už je trochu jiný. Ten si chce něco dokazovat. Zapne cheat, začne dávat nesmyslné zásahy přes mapu a ještě má potřebu ostatní provokovat. Tady už nejde jen o hru, ale o ego. Chce být za každou cenu nejlepší, i když ví, že to není jeho zásluha.
A třetí typ je asi nejhorší. Hráč, který je slabý, ale nedokáže si to přiznat. Místo aby na sobě zapracoval nebo si řekl, že tahle hra není pro něj, radši začne podvádět. Jen aby si nemusel připustit, že na to nemá.
A teď jedna věc z praxe, kterou ne každý řekne nahlas. Jako admin jsem si cheaty taky zkusil. Ne proto, abych někoho ničil, ale abych pochopil, jak fungují. Když chceš někoho chytit, musíš vědět, co hledáš. Musíš znát to chování, ty reakce, ten styl hry.
A víte co. O to víc mi to přišlo směšné. Člověk přesně vidí, jak moc to za něj hraje ten program. Žádný skill, žádná práce, jen klikání a výhoda. A v tu chvíli si uvědomíš, jak strašně zbabělé to vlastně je.
Upřímně řečeno, do určité míry se dá pochopit, proč to někdo udělá. Každý chce občas vyhrát. Každý chce mít dobrý pocit ze hry. Ale kazit hru ostatním jen proto, abych byl nahoře, to už je prostě ubohé.
A hlavně je to škoda. Multiplayerové hry jsou jedna z mála věcí, kde si člověk může férově otestovat svoje schopnosti. Reflexy, aim, rozhodování. To všechno dává smysl jen ve chvíli, kdy hrají všichni podle stejných pravidel.
Snad nic nenaštve víc, než když prohraješ souboj s někým, kdo podvádí, a on se ti ještě vysměje, že je lepší. Přitom víš, že bez toho cheatování by neměl šanci. Ten pocit je prostě špatně.
Na druhou stranu, jako admin jsem měl jednu výhodu. Když jsem cheatera chytil, mohl jsem mu to dokázat. A upřímně, jejich reakce byly často to nejzajímavější. Najednou žádné sebevědomí, žádné řeči. Jen výmluvy, ticho nebo odpojení. V tu chvíli bylo jasně vidět, jak na tom opravdu jsou.
Cheater je prostě nezmar. Může si myslet, jak je dobrý, ale ve skutečnosti jen obchází něco, co ostatní zvládají normálně. A právě proto by si měli uvědomit jednu jednoduchou věc.
Nejsou nejlepší. Jsou jen závislí na výhodě. A bez ní by byli tam, kde začínali.
Jako současný admin na Game4Fun.eu to řeknu narovinu. Smrt cheaterům v tom smyslu, že do férové hry prostě nepatří a nemají v ní co dělat. Bez nich je online hraní konečně o skillu, ne o podvodech.
Komentáře